ROZHOVOR PRO MLADOU FRONTU DNES

Téměř dvoumetrového chlapíka mezi pobíhajícími indonéskými dětmi nepřehlédnete. „Nechtěl jsem Bali jen brát, ale i mu něco dát nazpět,“ prozradí, proč se v turistickém ráji pustil do nezvyklého projektu.

Otevřel si basketbalovou akademii, kterou dotuje ze svého. Přitom nebýt dovolené, nedostal by nápad, jímž oslovil třeba premiéra Petra Fialu.

„Inspirovala mě k podnikání s nemovitostmi. Jestli máte čtyři miliony, můžete si tu postavit vilu se zahradou a bazénem. Za čtyři roky máte investici zpátky,“ líčí energicky třiatřicetiletý Filip Marian.

Asii a Indonésii zejména procestoval důkladně. Viděl prosperující Jakartu, která v lecčems předčí Evropu, i odlehlé ostrůvky, kde je klimatizace jen zbožným přáním.

„Navíc si musíte zvyknout na dopravu. Trvá to,“ poví. „Napřed jsem se řídit ani neodvážil, je to jeden velký chaos.“

Poslední víkend strávil v moderní hale, jež v indonéské metropoli vznikla pro probíhající mistrovství světa. „Parádní atmosféra. Místnímu basketu tahle akce pomůže.“

Vy pomáháte basketbalu na Bali jak?

Patnáct let jsem v Česku trénoval mládež, vystudoval jsem licenci, navštívil několik seminářů a učil se celý život od svého staršího bratra, který je profesionálním koučem. Na začátku pandemie jsem měl víc času, a tak jsem založil akademii. Cílem je utvořit kvalitní tým trenérů, abychom pomohli Indonésii sdílet nejnovější trendy trénování evropského basketbalu.

Daří se vám to?

Basket tady má obrovský potenciál, ale limituje ho vzdělávání trenérů, které zde úplně nefunguje. Teď jsme organizovali basketbalový kemp, zároveň jsme uspořádali takovou trenérskou kliniku, jak tomu říkám. Zájem byl obrovský. Místní trenéři by se i vzdělávat chtěli, ale nemají tu žádný kvalitní program. Chceme jim otevřít dveře a ukázat, jak se basketbal za posledních dvacet let změnil. Ještě bychom rádi rozšířili naši působnost, už jsme v kontaktu s několika kluby z Jakarty. Potenciál to má, ale jdeme krok za krokem.