Bali je pro mnoho lidí symbolem tropického ráje. Místem, kam se jezdí za odpočinkem, krásnými plážemi, spiritualitou i jedinečnou atmosférou. Jenže za tímto obrazem se skrývá i každodenní realita ostrova, kterou dobře znají nejen místní obyvatelé, ale i turisté, kteří zde strávili delší čas.
Dopravní zácpy. Přetížené silnice. Dlouhé přesuny mezi jednotlivými oblastmi. Infrastruktura, která už v některých částech jednoduše nestačí tempu, jakým Bali roste.
A právě to je téma, které v posledních týdnech rezonuje i na nejvyšších politických úrovních.
Guvernér Bali Wayan Koster otevřeně přiznává, že pokud má ostrov dlouhodobě zvládnout rostoucí počet návštěvníků a zároveň nabídnout kvalitní život místním obyvatelům, musí přijít zásadní investice do infrastruktury.
A ne malé.
Bali dnes každoročně navštíví přibližně 7,5 milionu mezinárodních turistů, což z ostrova dělá jeden z nejsilnějších motorů indonéské ekonomiky. Přesto provinční rozpočet Bali činí přibližně 6,8 bilionu indonéských rupií, přičemž samotné místní příjmy dosahují kolem 4,5 bilionu IDR.
Podle Kostera je to jednoduše málo.
A právě proto v posledních měsících častěji míří do Jakarty, kde jedná s centrální vládou o navýšení financování ze státního rozpočtu.
Jeho argument je jednoduchý: Bali už dávno není jen regionální destinací. Je to ekonomický tahoun celé země. A pokud má tento status udržet, potřebuje infrastrukturu, která tomu bude odpovídat.
Guvernér přitom mluví velmi otevřeně. Nechce být podle vlastních slov politikem, který „jen podepisuje dokumenty“. Chce vidět reálné výsledky.
A ty mají mít velmi konkrétní podobu.
Do roku 2029 chce Bali dokončit minimálně 70 % klíčových infrastrukturních projektů, které mají zásadně změnit fungování ostrova.
Mezi nejvýznamnější patří například dlouho diskutovaná spojnice Singaraja–Mengwitani, která by výrazně zlepšila propojení severu a jihu Bali. Dále nové podjezdy v Tohpati a Pesanggaranu, které mají pomoci odlehčit dopravní zátěži v přetížených částech ostrova.
Na seznamu je také spojovací silnice Karangasem–Buleleng, pokračování obchvatu Ida Bagus Mantra v úseku Kusamba–Padangbai, ale i projekty zaměřené na turismus a kvalitu života.
Například nový most spojující Nusa Ceningan a Nusa Lembongan v hodnotě 112 miliard IDR, parkovací infrastruktura v turisticky vytížené oblasti Ulun Danu Batur za přibližně 250 miliard IDR nebo rozvoj vodohospodářské infrastruktury v oblasti Kubu v Karangasemu s rozpočtem kolem 90 miliard IDR.
A právě tady se to začíná týkat i investorů.
Protože infrastruktura není jen „komfort pro místní“. Je to jeden z nejzásadnějších faktorů, který ovlivňuje hodnotu nemovitostí, dostupnost lokalit, atraktivitu destinací i budoucí turistický růst.
Každá nová silnice znamená lepší dostupnost. Každé dopravní zlepšení zkracuje čas přesunů. Každý infrastrukturní upgrade zvyšuje potenciál okolních oblastí.
A přesně to je důvod, proč podobné zprávy sledují investoři velmi pozorně.
Bali se dnes nachází ve zvláštní fázi. Pořád je to ostrov, který si uchovává svou jedinečnost, autenticitu i specifický rytmus života. Zároveň je ale čím dál víc patrné, že pokud chce zvládnout svůj vlastní úspěch, musí růst i systémově.
A zdá se, že právě to si vedení provincie uvědomuje.
Protože krásné destinace přitahují návštěvníky.
Ale dobře fungující infrastruktura rozhoduje o tom, jestli se budou vracet.
